Všechny sporty se hrají, ale ne všechny hry musí být sport

Všechny sporty se hrají, ale ne všechny hry musí být sport. Aby hra mohla být definována jako sport, měla by být konkurenční. Snažíme se být lepší, než někdo jiný. Soutěžíme a navzájem si konkurujeme. Při sportu jde vždy o výsledek, ač si to možná někdy nechceme připustit. Dále by měla být organizovaná, mít jednotná pravidla, která musí všichni účastníci dodržovat. Poslední, vcelku rozporuplné kritérium je, že by měla být fyzická. Například šachy, při kterých rozhodně fyzickou aktivitu nevyvíjíme, jsou také brány jako sport. Ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo.

Člověk (homo) je tvor složitý a má několik dimenzí – jednou z nich je homo faber (tools). To znamená, že člověk je schopen vytvářet nástroje a následně je využívat. Další je homo sapiens (knowledge). Přeloženo do češtiny jako znalost. Přemýšlíme, víme, rozumíme. Poslední část, v tomto článku důležitá, je homo ludens. Tento pojem popisuje člověka, který rozvíjí své schopnosti pomocí hry. V dnešním článku se více zaměříme na tu část „hra“, i když ne vždy musí jít o sport. Lidé si hrají od narození až do smrti. Celý život hrajeme různé hry, ať je to hra na zloděje malých dětí nebo starší lidé hrající již zmiňované šachy.

Sport a hra, medopsport.cz

V životě se člověk setká s několika kategoriemi her, jak je popisuje sociolog Roger Caillois. Latinské slovíčko agon (contest) představuje první z nich. Agon znamená soutěž či boj. Je tím myšleno, jeden proti druhému (tým 1 vs. tým 2 či jeden člověk proti druhému). Rovnost šancí soupeřů je uměle vytvořená a stojí proti sobě za ideálních (stejných) podmínek. Jako příklad této hry můžeme uvést sport, ve kterém hrají dva protivníci proti sobě a snaží se jeden druhého porazit. Například fotbal, basketbal nebo hokej.

„Agôn is:  like a combat in which equality of chances is artificially created in order that the adversaries should confront each other under ideal conditions… „ (Callois, 1958)

 ālea – další latinské slovíčko, které lze volně přeložit jako „hru štěstí“ nebo „hra kostek“. V této kategorii hry má největší váhu štěstí. Právě kostky jsou jedním z nejlepších příkladů. Když hrajeme kostky, nemůžeme hru nijak ovlivnit. Do této skupiny například spadá i ruleta.

“Alea is the Latin name for the game of dice.” It “reveals the flavor of destiny,” and like the spirit of Agôn just described, provides latitude for innovations being left to the player’s initiative.” (Callois, 1958)

Roger Callois, 1973, medopsport.cz

ilinx – je vysvětlení třetí kategorie. Řecké slovíčko, které v překladu znamená „whirlpool“ neboli vodní vír. Je popsáno jako okamžik, kdy se nadšený hráč, obvykle střízlivě uvažující, snaží navodit smysluplnou paniku nebo závrať. Jednoduše řečeno, jsou to sporty, které děláme kvůli vzrušení, adrenalinu, děláme je pro sebe a s nikým nesoupeříme. Příkladem může být horolezectví, skateboarding nebo gymnastika.

„Ilinx is by no means “unique to man.” Callois describes a “joyous quality” where enthusiastic players: momentarily destroy the stability of perception and inflict a kind of voluptuous panic upon an otherwise lucid mind.“ (Callois, 1958)

Poslední kategorií je mimicry. Patří sem například dětské hry či karnevaly. V podstatě se snažíme neustále něco předstírat, měnit vlastní identitu. Malé děti si hrají na piráty, převlékají se na karnevaly. Snaží se vcítit do role, hrají si na někoho jiného. S touto formou her se však nesetkáváme pouze u dětí, i dospělí hrají mimicry.

„Mimicry by contrast is the domain of imaginative role play and “make-believe” in character.“  (Callois, 1958)

Hrát si, je pro člověka přirozené, vždycky to tak bylo a i bude. I když si to úplně neuvědomujeme, hrajeme si každý den.

Autor: Michael Rodina