Scottie Scheffler a otázka, kterou sport obvykle neklade: Jaký má výhra smysl?
Marek Opočenský | Pondělí 4. 08. 2025 12:51 | Komentáře: Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Scottie Scheffler a otázka, kterou sport obvykle neklade: Jaký má výhra smysl?
Scottie Scheffler, dominantní postava světového golfu a současná světová jednička, způsobil před startem British Open nečekaný rozruch. Na rutinní otázku novináře odpověděl monologem, který se rychle dostal do čela sportovních rubrik. Pointa jeho slov byla překvapivá: radost z vítězství podle něj trvá jen dvě minuty. Poté nastoupí otázka, zda právě tohle je onen důvod, proč podstupuje nekonečné hodiny tréninku a odříkání. Scheffler zdůraznil i další moment: sotva si vítěz vychutná úspěch, už musí čelit rozhovorům zaměřeným na budoucí turnaje a nové mety. Jinými slovy, prostor pro skutečné prožití výhry je v profesionálním sportu stále menší. A otázka, kterou tímto dostal do popředí mediální pozornosti, zní: Jaký smysl vlastně výhra má? Vítězství jako dvouminutová radost Profesionální sport je neúprosný. Hodnotí se primárně přítomnost a bezprostřední budoucnost. Poslední jamka, hvizd rozhodčího či konec utkání uzavírá jednu kapitolu, aby ihned začala další. I když jde o mimořádný výkon, stává se okamžitě minulostí. Důvod je prostý: profesionální sport musí naplňovat měřítka moderní zábavy. Obsah a emoce musejí proudit neustále, aby fanoušci měli stále nový materiál k prožívání a diskusi. Pro sportovce to znamená nabité termínové listiny, stále kratší okna odpočinku a omezený prostor k vychutnání úspěchů. Výsledkem je prostředí, kde radost z vítězství rychle vyprchává a na její místo nastupuje tlak na další výkon. A to není problém, který by se dal mávnout rukou. Bez emocí se sport může proměnit v souboj strojů – a taková vyhlídka potěší jen málokoho. Média: motor i zrcadlo moderního sportu Média mají v profesionálním sportu obrovský vliv. V posledních letech se dynamicky proměňují: přibývají diskuzní pořady a podcasty, které se často zaměřují na detaily. Přesto se nabízí otázka: věnují dostatečnou pozornost samotné výhře? Často se totiž stává, že novináři „otáčejí list“ příliš rychle. Vítězství světových es se zredukuje na historické srovnání nebo kontext, místo aby se hledaly příčiny úspěchu či hlouběji rozebral samotný výkon. Více prostoru obvykle dostávají překvapivé triumfy outsiderů, u kterých je příběh přirozeně atraktivní. Je to pochopitelné, ale ne vždy spravedlivé. Dominantní hráči jako Scheffler si zaslouží víc než jen záznam do tabulek – zaslouží si prostor k tomu, aby jejich výhra byla prožitá i ze strany publika. Scheffler: vášeň pro hru místo sbírání trofejí Jak je možné, že golfu dominuje hráč, který veřejně zpochybňuje samotný smysl vítězství? Odpověď nabízí jeho vlastní slova. Scheffler opakovaně říká, že jeho vášní není jen vítězství, ale především hra samotná. Golf je disciplína, kterou nelze nikdy zvládnout dokonale – a právě proces zdokonalování ho žene vpřed. V tom se neliší od jiných globálních sportovních ikon. Ti nejlepší hledají smysl v samotném hraní. Vítězství berou jako přirozený důsledek své vášně a dřiny, ale není to jediný cíl. Tento přístup je zároveň klíčovou obranou proti syndromu vyhoření, který ohrožuje sportovce pod neustálým tlakem výkonu. Život v přítomnosti jako odpověď Zajímavý přesah nabízí i psychologická a rozvojová literatura. Mnohé knihy zdůrazňují schopnost žít v přítomném okamžiku jako zásadní element pro duševní zdraví. Výhra tak má svou hodnotu právě v okamžiku, kdy nastane – a ve správný čas by měla uvolnit místo další zkušenosti. Autorka knihy Malé experimenty tento přístup označuje jako „generativní život“, který se více soustředí na prožívání než na sbírání odkazů. Jenže hranice mezi zdravým prožitkem a bezhlavým spěchem vpřed je tenká. Přílišné lpění na výsledcích je škodlivé – ale stejně tak i jejich bezcitné přehlížení. Emoce, bez kterých by sport nebyl sportem Pravda leží někde uprostřed. Sport by ztratil část své krásy, pokud bychom zcela setřeli hranici mezi výhrou a prohrou. Oslava vítězů a možnost se s nimi ztotožnit je důležitá nejen pro fanoušky, ale i pro nové generace sportovců, kteří sní o vlastní cestě. Cesta je smyslem sama o sobě, ale bez vítězství by ztratila emocionální náboj. A sport bez emocí přestává být sportem. Komentáře nejsou povoleny.
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ČLÁNKY!
