(Ne)překvapivý návrat Briana Priskeho na Letnou
Hledání nového trenéra Sparty Praha je u konce, do nejsledovanějšího českého klubu se vrací nejúspěšnější trenér v jeho novodobé historii Brian Priske. Neutěšené období, které přineslo spoustu neověřených zpráv velmi neurčitých obrysů, skončilo pro příznivce letenských překvapivě pozitivně. Návrat oblíbeného kouče vzbuzuje naději, že po strmém propadu posledních 9 měsíců se opět blýská na lepší časy. Jak moc je pravděpodobné, že i druhé angažmá trenéra Priskeho bude úspěšné? Je vůbec možné očekávat, že by Sparta konkurovala Slavii již v příští sezóně?
Výchozí pozice, léto 2022 x léto 2025:
Sám Priske se nechal slyšet, že přebírá tým, který je výrazně silnější, než tomu bylo při jeho prvním příchodu do Prahy v roce 2022. Má toto tvrzení reálný základ, nebo jej máme brát jako první vzkaz týmu, jehož cílem je napumpovat do zkroušené kabiny ztracené sebevědomí? Lze souhlasit, že na Priskeho rozhodně čeká tým ověnčený řadou úspěchů, na které „verze 2022“ zdaleka nedosahovala. Značná část jádra úspěšného týmu z jeho první působení v klubu nadále působí, nenajdeme lepší symbol, než kterým je Jan Kuchta. Další navrátilec, který se do Sparty přesunul dokonce o 6 měsíců dříve než samotný trenér.
Lze však novodobý úspěch stavět na výhrách a vzpomínkách z dob minulých? Není důležitější vytvořit tým, který má nespornou sportovní kvalitu, nicméně po úspěších teprve lační? Domnívám se, že jednou z největších výzev Priskeho nové éry bude identifikovat hráče z doby minulé, kteří mohou být přínosem či dokonce stavebním kamenem i v nadcházejících měsících. Minulý ročník totiž jednoznačně odhalil, že ne všichni jsou připravení na další úspěšné tažení. Priskeho čeká inventura kádru, ze které nebudou všichni nadšení.
Sparta nutně potřebuje svůj kádr okysličit, přebudovat. Zároveň jako již tradičně na domácí scéně vyhlásila nejvyšší cíle, to znamená boj o ligový titul. Tyto dvě tendence jsou protichůdné. Tento rozpor přitom Letenské provází posledních 15 let a při svém prvním angažmá na ně narážel sám Priske… Cesta za prvním titulem se totiž nerodila vůbec snadno. Na podzim roku 2022 Sparta zaznamenala sérii 5 remíz a za další měsíc přišla lekce na hřišti úhlavního rivala Slavie v podobě porážky 0:4. Další týden byl vnímán jako okamžik pravdy, když se spíše očekávalo, že dánský trenér bude následovat Itala Andreu Stramacionniho jako další velký trenérský přešlap. Místo toho však nastal zlom v utkání s Viktorií Plzeň.
Vítězství v Plzni, zlomový moment pro Priskeho i celý klub
Neočekávaná výhra 1:0 na půdě neoblíbeného rivala přinesla mnohem více než 3 body. Hráčům dodala víru, směr a celému klubu přinesla rozestavení 1-3-4-3, které je i po 3 letech charakteristickým prvkem sparťanské hry. Rozestavení, které za Priskeho bylo výhodou, dalo vyniknout přednostem klíčových hráčů a zároveň dokázalo zakrýt řadu nedostatků. To stejné rozestavení nicméně za jeho nástupce Larse Friise narazilo na své limity. Jedním z mnoha problémů Sparty v posledním období byla přílišná rigidita, čitelnost, neochota zkusit jiný přístup než ten, který historicky byl úspěšný, nicméně v přítomném čase již nepřinášel kýžené ovoce, ba naopak.
Otázka zní, jak na tuto skutečnost zareaguje sám Brian Priske. Dokáže zpevnit, stabilizovat a znovu navázat na úspěchy, které přineslo mnohokrát skloňované rozestavení? Nebo bude potřeba i v tomto ohledu změnit přístup? Priske je obecně oslavován především za „man management“, tedy schopnost komunikace a vedení hráčů i celého realizačního týmu. I v otázce taktické vytříbenosti je však respektován, když v minulosti prokázal schopnost se přizpůsobit. Bude zajímavé sledovat, zda ve Spartě v tomto ohledu zachová kontinuitu, nebo změní směr. O úspěchu to může mnohé napovědět.
Nedostižná Slavia?
Samozřejmě stav, v jakém Spartu Priske přebírá, je skutečnost nejzásadnější. Nelze ovšem zároveň pomíjet, jak si oproti roku 2022 stojí konkurence. A zde můžeme vidět jeden podstatný rozdíl. Priske se vrací do prostředí, ve kterém vyrostl naprosto dominantní tým, který nejeví žádné známky zvolnění, spíše naopak.
Slavia, posílená rekordním bodovým ziskem z uplynulé sezóny, nekompromisně střádá plány na obhajobu a výrazně důstojnější představení v Chamipons League, než tomu bylo v případě Sparty. Aktivita na přestupovém trhu dokládá, že o uspokojení nemůže být absolutně řeč. Konkrétním příkladem budiž akvizice Michala Sadílka z Twente Enschede, která je dokladem stávajícího rozložení sil. O hráče projevila zájem obě pražská „S“. Výsledkem je přestup k červenobílým. Slavia může nabídnout Ligu mistrů, největší šanci na mistrovský titul, a to je ve sportovním světě více než možnost si zahrát s bratrem a poměrně nejistá budoucnost (v okamžiku jeho příchodu Sparta neměla obsazenou pozici hlavního trenéra).
Viktoria Plzeň byla v roce 2022 úřadujícím šampionem s 85 body. Ročník 2024/2025 zakončila na druhé příčce s 74 body. Je o něco slabší než tenkrát? Jde o možné vysvětlení, stejně tak by však mohla platit teze, že současná konkurence je značně více nekompromisní. Zvláště když se do bojů o stupínková umístění definitivně hlásí ambiciózní Baník Ostrava.
Spartu nečeká v tomto ohledu vůbec nic jednoduchého a soudě dle posledních měsíců do příští sezóny vstupuje s podstatným handicapem, když se na křivce vývoje od stavu „ideál“ nachází jednoznačně nejdále…
Priske a jeho úspěšnost
Rozebrali jsme Spartu z hlediska stylu hry, podoby kádru. Shrnuli jsme rozvrstvení sil v klubovém fotbale. Neměli bychom však pominout ani osobní historii Briana Priskeho. V českém prostředí oslavovaný trenér za sebou nemá jen úspěšná angažmá. Jeho trenérská kariéra spíše připomíná horskou dráhu. Podařené působení v dánském Midtjyllandu, propad v Antverpách. Veleúspěšné dva roky ve Spartě, sedmiměsíční angažmá ve Feynoordu Rotterdam, které skončilo velmi předčasně… Pokud se Priskeho kariéra odehrává v pravidelných vlnách, může se Sparta těšit na úspěšné období. Nabízí se však minimálně dvě otázky. Lze na základě uvedené minulosti přesvědčivě uvěřit v úspěch? A pokud ano, jak dlouho může trvat?
Priske už jednou prokázal, že je nesmírně ambiciózní trenér. Přes velké úspěchy a šanci na historickou účast v Lize mistrů Spartu poprvé dost nevybíravě opustil. Proč by se zde historie neměla opakovat? Mám za to, že takový scénář je mnohem více pravděpodobný než šance na opětovný, okamžitý návrat na trůn českého fotbalu. Sparta si musí být této skutečnosti vědoma, přesto však učinila rozhodnutí „vrátit se k ověřenému“. Lze v tomto postoji spatřovat chování velkého klubu, kterým Sparta tvrdí, že je, resp. chce být? Na tuto otázku si každý fanoušek odpoví sám. Sparta však musí mít opravdu silné argumenty, proč tento krok učinila. Případný neúspěch totiž může s identitou klubu zásadně otřást, a to i na několik let dopředu.
Autor: Marek Opočenský